GO – hra hlavně pro chytré
Stolní hry jsou fenoménem, který uchvacuje nejen děti, ale i mnohého dospělého. Pokud bychom se podívali do staré Číny, viděli bychom sedět u stolků většinou dospělé muže, někdy vypadající jako mudrcové, někdy v obleku bojovníka.
o Na stolku, u kterého seděli, je rozložena čtvercová síť.
o Jeden muž má v ruce bílé kameny, druhý černé.
o Počet kamenů a velikost sítě se liší jednotlivými hrami.
o Muže nesmí nikdo rušit.
o Jsou zabraní a plně soustředění na hru zvanou GO.
Ovšem tady se jí říká WEI-CHI. Jedná se o strategickou hru, jejímž záměrem je pokládat na desku své kameny, vytvořit si tím co největší území a zajmout co největší počet soupeřových kamenů. O vzniku této hry se vypráví zajímavá legenda. Jeden dřevorubec šel za svou prací do hor. Uviděl dva bohy, kteří hráli GO. Jejich hru pozoroval, ale to neměl dělat. Bohové dohráli, rozplynuli se a dřevorubec mezitím zestárnul a jeho sekerka shnila. Ani ve vesnici ho nepoznali. Zajímavá legenda. Jen mi připadá na naše poměry mírně nelogická. Zřejmě tím má být řečeno, že je hra velmi zdlouhavá.
Hra se učila i ve škole
První písemné zmínky o této hře pocházejí ze šestého století z pera proslulého Konfucia. Pak už se hra dostává do okolního světa. Především do Japonska.
· Tady ji hrají zejména samurajové a budhističtí mniši.
Pak vznikají dokonce i školy, kde se GO vyučuje. Zlatá éra končí na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy školy opět zanikají. Hra ovšem zůstává. Začínají se konat různé soutěže a turnaje, kterých se účastní mnoho zemí světa. I na našem území bylo několik hráčů před první světovou válkou. Byl totiž vydáván časopis o go, který měl v Rakousko – Uhersku několik předplatitelů.
Doufejme, že většina z nich byli Češi. Je to totiž hra, ve které je zapotřebí vyššího IQ, schopnost předvídat soupeřovo myšlení a velké trpělivosti.